Bodová měření

Při tomto asi nejběžnějším a nejčastěji používaném způsobu měření si zákazník nebo obsluha vybere místo na vzorku, které ho zajímá. V tomto místě se provede měření spektra a při jeho vyhodnocení se určí prvkové chemické složení (obecně od sodíku po uran). Pokud je třeba, může být vypočteno kvantitativní zastoupení chemických prvků (s chybou cca 0,5%), a to jak hmotnostní, tak atomové.

Nejmenší měřitelná plocha je kruh o průměru cca 0,3 - 0,25 mm, tj. srovnatelný se silnějším lidským vlasem. Místo musí být viditelné při zvětšení 100× v kameře přístroje. Hloubka vniku záření, tj. do jaké hloubky je vzorek analyzován, závisí silně na jeho složení. Typicky se však jedná o desítky až stovky mikrometrů (tj. 0,01 - 0,1 mm), může však dosáhnout i jednotek centimetrů. Je tudíž výtazně vyšší, než u elektronové mikroskopie.

Po vyhodnocení lze okamžitě vytisknout spektrum s nalezenými chemickými prvky, obrázek předmětu ve zvětšení 10× nebo 100× s měřítkem a s vyznačenou polohou  měřicího bodu a případně i tabulku s vypočteným zastoupením jednotlivých prvků. Toto spektrum v listinné (nebo elektronické jako soubor PDF) podobě může posloužit jako předběžná zpráva o měření a je zahrnuto v základní ceně pro každý vzorek.

Příklady použití:

Identifikace nečistot - kuliček na technologické lince

Na technologické lince byly nalezeny kuličky žlutého kovu - slitiny o průměru 0,5 - 1 mm, které v určitém kroku procesu způsobovaly poruchy a znehodnocení části výrobků. Bylo třeba zjistit, z čeho se skládají, ve spolupráci se zákazníkem se pokusit vytipovat, odkud mohou pocházet a jak jejich výskytu zabránit.

Tyto kuličky byly zajištěny pro měření nalepením na oboustranou lepicí fólií. Poté byly jednotlivě měřeny. Výsledná spektra byla nejdřívě interpretována jednotlivě a poté pro srovnání přeložena přes sebe:

Podařilo se určit, že nečistoty, které poškozují výrobu, jsou termicky generované částice slitin zlata, které vznikaly na jiném místě technologické linky a byly obsluhou i pohybem dopravníků zanášeny do další výroby. Po zařazení povinného očitění obsluhy a dopravníků při přechodu mezi technologickými operacemi se podařilo výrazně snížit zmetkovitost a omezit poruchy linky.

Určení materiálu kovových otěrů

V archeologickém nálezu, reletivně novodobém z období 2. sv. války, byly nalezeny úlomky mosazného předmětu s netypickými bílými otěry. Bylo třeba určit, z čeho se tyto otěry skládají, aby mohla být vhodně zvoleny podmínky pro konzervaci. Úlomky vypadaly asi takto:

A po analýze, při které byla měřen nejprve povrch bez otěrů a pak povrch s otěrem a spektra byla porovnána:

bylo zjištěno, že se jedná o otěry hliníku.

Pokud by bylo třeba zjistit, kde všude a jak výrazné tyto otěry jsou, bylo by třeba provést plošné prvkové mapování.